Mistrovská katana s historickou inspirací
Reiwa Masamune Wootz je ostrá katana s mimořádně širokou čepelí z Wootz oceli. Konstrukce a proporce vycházejí ze skutečného historického japonského meče z kolekce Jakuba Zemana. Tato varianta se od provedení T10 liší především čepelí bez bo-hi, díky čemuž vyniká její plocha a přirozená kresba materiálu.
Wootz ocel a široká čepel
Wootz ocel je charakteristická strukturou vznikající už při výrobě materiálu. Každá čepel proto získává vlastní neopakovatelný vzor, který není pouze povrchovou dekorací. Šířka čepele činí 40 mm a její tloušťka 6,2 mm. Uvedená tvrdost čepele je 52–60 HRC.
Konstrukce navržená pro tamešigiri
Podle Jakuba Zemana byla geometrie meče inspirována širokými plochými čepelemi ódanbira z období válek Severního a Jižního dvora Nambokučó. Dlouhá rukojeť o délce 28 cm podporuje kontrolu vedení seku. Meč je ostrý a určený k odpovědnému zacházení se zkušeností a koncentrací.
Prémiové provedení a výbava
Rukojeť kombinuje bavlněný oplet s pravou rejnočí kůží, železnou tsubu a tradičně laděné kovové prvky. Saya je vyrobena z tvrdého dřeva a katana je plně rozebíratelná. Součástí sady je dřevěná kazeta, sada pro údržbu, dvě náhradní železné tsuby, stojánek a textilní háv.
Pro sběratele a zkušené uživatele
Tato Wootz katana osloví sběratele, zájemce o historicky inspirované japonské meče i zkušené uživatele tamešigiri. Spojuje individuální kresbu Wootz oceli, širokou čepel bez žlábku, rozebíratelnou konstrukci a reprezentativní kompletní výbavu.
Příběh podle Jakuba Zemana
,,Měl jsem tu čest designovat meč Reiwa Masamune. Snažil jsem se do příslušného meče promítnout své zkušenosti z několika dekád tréningu bojových umění a tamešigiri. Úkolem, který jsem si zadal, bylo vytvořit dokonalý meč pro disciplínu tamešigiri. Délku čepele doporučil můj vzácný přítel mistr Matsuba Ičiró , mistr mečíř (mukansa, prefekturální Živoucí národní poklad a současně velmistr - menkjó kaiden stylu Džikki šinkage rjú. Forma čepele je inspirovaná ódanbira - širokými plochými čepelemi období válek Severního a Jižního dvora Nambokučó (1333 - 1393). Nejlepší použité oceli - wootz steel, jehož martenzitická zrna evokují konuka hadu (texturu překládané oceli) mečů linie Hizen Tadajoši, či osvědčená ocel T10 - umožňují břit vybrousit do až strašidelné ostrosti. Ve skutečnosti se jedná o vůbec nejostřejší a nejlépe sekající meč z těch několika set, které mi během života prošly rukama. Čepel ve váhově vybalancována tak, že je lehká, aby nabrala rychlost, a současně má i potřebnou pádnost. Výborná ergonomie rukojeti cuka umožňuje cit pro čistotu vedeného seku (hasudži) , což umocňuje excelentní výsledky pro tamešigiri. Ostrost čepele se vymyká všem měřítkům a je nezbytné cvičit s tímto mečem s dostatkem zkušeností a koncentrací, aby se předešlo riziku poranění. Není to hračka, ale skutečná, špičková zbraň.
Meč jsem pojmenoval Reiwa Masamune (,,Masamune éry Reiwa") pro jeho excelentní sekací schopnosti a jako poctu jednomu z největších japonských mečířů, zaslíbenému Goró Masamunemu (1264 - 1346), zakladateli tradice Sóšú-den tvořícím v době, kdy byly čepele ódanbira obvyklé."
(Jakub Zeman, KEG)