Katana navržená s důrazem na proporce a sek
REIWA MASAMUNE vznikla jako zakázková katana vytvořená ve spolupráci s Jakubem Zemanem, českým japanologem, šermířem a znalcem japonských zbraní. Při návrhu se vycházelo ze skutečného historického meče z jeho soukromé kolekce. Důraz byl kladen na proporce, geometrii čepele, vyvážení a konstrukční řešení inspirované historickými japonskými meči.
Výrazným prvkem je mimořádně široká ostrá čepel z oceli T10 o šířce přibližně 40 mm. Čepel je diferenciálně kalena pomocí jílu, díky čemuž vzniká skutečný hamon, a dosahuje tvrdosti přibližně 52–60 HRC. Podélný žlábek bo-hi čepel odlehčuje a zvýrazňuje její tradiční charakter. Délka čepele činí 70 cm a tloušťka 6,2 mm.
Konstrukce je plně rozebíratelná a čepel je v rukojeti jištěna dvojicí mekugi kolíčků. Rukojeť dlouhá 28 cm kombinuje bavlněný oplet a pravou rejnočí kůži. Železnou záštitu doplňuje mosazný habaki a mosazné kování, zatímco saya je vyrobena z tvrdého dřeva.
Součástí balení je sada pro údržbu, dvě náhradní železné tsuby, stojánek a textilní háv. Jde o kompletní set pro zákazníka, který hledá historickou inspiraci, funkční konstrukci, skutečný hamon a nadstandardní zpracování v jednom meči.
Příběh tohoto meče slovy Jakuba Zemana
„Měl jsem tu čest designovat meč Reiwa Masamune. Snažil jsem se do příslušného meče promítnout své zkušenosti z několika dekád tréninku bojových umění a tamešigiri. Úkolem, který jsem si zadal, bylo vytvořit dokonalý meč pro disciplínu tamešigiri. Délku čepele doporučil můj vzácný přítel mistr Matsuba Ičiró, mistr mečíř (mukansa, prefekturální Živoucí národní poklad a současně velmistr – menkjó kaiden stylu Džikki šinkage rjú. Forma čepele je inspirovaná ódanbira – širokými plochými čepelemi období válek Severního a Jižního dvora Nambokučó (1333–1393). Nejlepší použité oceli – wootz steel, jehož martenzitická zrna evokují konuka hadu (texturu překládané oceli) mečů linie Hizen Tadajoši, či osvědčená ocel T10 – umožňují břit vybrousit do až strašidelné ostrosti. Ve skutečnosti se jedná o vůbec nejostřejší a nejlépe sekající meč z těch několika set, které mi během života prošly rukama. Čepel je váhově vybalancována tak, že je lehká, aby nabrala rychlost, a současně má i potřebnou pádnost. Výborná ergonomie rukojeti cuka umožňuje cit pro čistotu vedeného seku (hasudži), což umocňuje excelentní výsledky pro tamešigiri. Ostrost čepele se vymyká všem měřítkům a je nezbytné cvičit s tímto mečem s dostatkem zkušeností a koncentrací, aby se předešlo riziku poranění. Není to hračka, ale skutečná, špičková zbraň. Meč jsem pojmenoval Reiwa Masamune („Masamune éry Reiwa“) pro jeho excelentní sekací schopnosti a jako poctu jednomu z největších japonských mečířů, zaslíbenému Goró Masamunemu (1264–1346), zakladateli tradice Sóšú-den tvořícím v době, kdy byly čepele ódanbira obvyklé.“
Jakub Zeman, KEG